Hlavní navigace

10 rad pro internetové PC

1. 3. 2000

Sdílet

Ale přesto lze najít mnohé aspekty, kterými se "internetový" počítač odklasického kancelářského PC liší a na něž byste v případě, že kupujete PC právě kvůli Internetu, neměli...
Ale přesto lze najít mnohé aspekty, kterými se "internetový" počítač od
klasického kancelářského PC liší a na něž byste v případě, že kupujete PC právě
kvůli Internetu, neměli zapomenout.
1. MODEM JE NEJUŽITEČNĚJŠÍ SOUČÁST
Tedy alespoň z pohledu poměru mezi cenou a výkonem/možnostmi. Naprostá většina
moderních modemů totiž představuje univerzální centrálu pro komunikaci
prostřednictvím telefonní linky. Kromě přenosu dat (mezi dvěma počítači nebo
vaším počítačem a Internetem) může PC s modemem vykonávat funkci faxu,
inteligentního záznamníku, a dokonce i automatické hlasové telefonní služby
ovládané pomocí tónové volby.
Kromě toho, že pro mnohé uživatele je modem a telefonní linka jedinou reálnou
možností připojení, mělo by jím být vybaveno v podstatě každé samostatné
počítačové pracoviště. Ono totiž i tehdy, kdy jste uživatelem kabelového modemu
či bezdrátového připojení, může být v případě nenadálého výpadku spojení
použití modemu jedinou možností, jak akutně přijmout či odeslat důležitý mail.
2. PROCESOR VÁS NEVYTRHNE...
Vzhledem k rychlosti/propustnosti typického koncového připojení je zpravidla
nejužším místem právě rychlost přenosu dat ze sítě k vám. Tu výkon procesoru v
podstatě neovlivňuje a pro komunikaci elektronickou poštou či prohlížení
běžných statických WWW stránek vyhoví i nejpomalejší Pentium či rychlejší
varianty dnes prehistorických procesorů řady 486.
Rozdíl v rychlosti počítače (MHz procesoru) se více projevuje spolu se
vzrůstající složitostí stránek, a především použitím animací, JavaScriptu a
dalších moderních aktivních prvků. Přesto se kromě interpretace/spouštění
Java-apletů opět nejedná o kritické místo. Pokud se chcete vyhnout občasnému
delšímu čekání při vykreslení stránky (poznáte to především při off-line
procházení stránek předem stažených na disk), pak při nákupu "nového" počítače
z druhé ruky sáhněte alespoň po 200MHz Pentiu (nebo klonu) a v obchodě po
některém z nejlevnějších Celeronů s hodinovým kmitočtem okolo 400 MHz.
Ptáte se, jak jde celé tohle povídání dohromady s reklamou Intelu na nejnovější
Pentium III, kde je představováno jako procesor pro Internet? Jednoduše. Je
pravda, že pomocí různých technik, jako jsou metody komprimace dat a zejména
předávání informace o obrazu reálných objektů v podobě popisu modelu a nikoliv
rastrového obrazu, lze podstatně snížit objem přenášených dat na úkor vyšší
zátěže počítače, jenž je zobrazuje. Na druhou stranu existuje několik
nezanedbatelných faktorů, které způsobí, že to celé nebude v praxi až tak
horké. Především je zde obrovská základna instalovaných systémů a tím daná
značná "technologická konzervativnost" průměrného uživatele (kterou
pochopitelně respektuje většina tvůrců obsahu) a fakt, že mnohé moderní
komprimační technologie představují podstatně vyšší zátěž pro počítač, na němž
se informace zpracovává, než pro stroj, na kterém se "jen" prohlíží. Pokud k
tomu připočtete ještě poměrně malou propustnost evropského a zejména pak
tuzemského Internetu (u Intelu měli na mysli spíše více užitku z dnes/zítra
běžně přenášených objemů, než jeho podstatnou redukci), tak nejnovější CPU je
opravdu to poslední, co vám zpříjemní život řadového uživatele.
3. ...ALE PAMĚŤ ROZHODNĚ ANO!
Pravý opak toho, co jsem před chvílí tvrdil o procesoru, platí o velikosti
operační paměti (RAM). Kromě obecně platných argumentů si zapamatujte ještě
tyto dva speciální:
1.Abyste co nejvíce využili dobu připojení, je vhodné brouzdat po Webu v
několika současně spuštěných prohlížečích.
2.Při procházení jednoho serveru se množství zejména grafických prvků na jeho
stránkách stále opakuje a nejrychlejší odezvu budete pochopitelně mít, pokud
budete moci používat větší cache (vyrovnávací paměť), uloženou místo na disku
přímo v operační paměti.
Kromě toho se většina operačních prostředí (Windows na čestném prvním místě)
chová o poznání nestabilněji v případě, že pracují na hranici svých možností
zejména s nedostatkem fyzické paměti.
Kolik paměti si tedy pořídit? Jako seriózní minimum pro solidní práci s
Internetem volte 32 MB do 486ky, 64 MB do staršího Pentia a 128 MB u nového
počítače (zejména pokud budete provozovat Windows NT nebo 2000). Pokud vám bude
prodejce tvrdit opak, nevěřte mu! Ceny pamětí totiž jako jedněch z mála
komponent počítače podléhají sezónním výkyvům a v období kdy jsou nejdražší
(např. loňský podzim, kdy se ceny vyšplhaly na více než trojnásobek
prázdninového minima), je paměť to první, co prodejce ořeže, aby snížil/udržel
cenu celé sestavy. Při pozdějším upgradu pak zpravidla nevyděláte, protože vám
po výměně zbudou špatně prodejné menší paměťové moduly!
4. DISKU NENÍ NIKDY DOST
Druhá poučka, která platí také obecně, se týká českého Internetu obzvlášť.
Platba za čas připojení vás totiž nutí k maximálnímu vytížení doby připojení a
logicky vede ke značnému "křečkování" stránek pro pozdější off-line prohlížení.
Navíc jeden z osvědčených způsobů, jak učinit brouzdání podstatně svižnějším,
je používání velké lokální proxy-cache.
Velikost nových disků je sice značná, ale rovněž přibývá aplikací a dalších
(především multimediálních) dat, takže je lze vcelku snadno zaplnit. Pro účely
internetového provozu proto počítejte alespoň s 0,5 GB prostoru (cache
prohlížeče, proxy, stažená data) + místo potřebné pro instalaci aplikací
(prohlížeč, mail-klient...), pro intenzivní využívání je však pochopitelně
ideální mít k dispozici více tak 1 nebo 2 GB.
5. NEZAPOMÍNEJTE NA MONITOR!
Zejména, pokud nejste zvyklí pracovat s počítačem intenzivně. Rutinní využívání
Internetu totiž rozhodně povede k tomu, že budete číst text z obrazovky
počítače mnohem častěji než kdykoliv předtím. (Stačí, když se naučíte místo do
trafiky na rohu chodit častěji na www.trafika.cz a přidáte k tomu nějaký ten
e-zin z oblasti své profese a zájmů.)
Většina internetových médií dnes své stránky optimalizuje pro rozlišení 800 x
600 bodů a alespoň 64k barev; při práci s více prohlížeči však jistě oceníte i
o dva řády vyšší rozlišení. Jaký monitor tedy vyhovuje? Jako úplné minimum bych
doporučil špičkovou "patnáctku" (max. v rozlišení 800 x 600), ale raději rovnou
17" monitor (max. 1 024 x 768) alespoň střední a vyšší třídy. Za pozornost
stojí také šířka celého přenášeného kmitočtového pásma tzv. "bodová frekvence",
která podstatnou měrou ovlivňuje stálost obrazu, a tedy i únavu při delší práci
u špičkové sedmnáctky by měla být přes 200 MHz.
Snímková frekvence v uvedených rozlišeních by měla být nejméně 85 Hz, osobně se
přimlouvám za 100, či v ideálním případě 120 Hz. V každém případě se ale
vyhněte neostrému monitoru nebo přístroji, jehož sledování vám na první pohled
činí jakékoliv subjektivní obtíže. Nezapomeňte také na grafickou kartu měla by
co do rozlišení a frekvencí umět stejně nebo více, než co zvládá monitor!
Větší monitor samozřejmě není na závadu, ale s 19" už zacházíte do sféry
monitorů profesionálních, což pravděpodobně nebude chtít vaše peněženka
akceptovat.
6. WINDOWS MAJÍ VŠICHNI
Při volbě operačního systému pro naše "internetové" PC máme prakticky dvě
základní možnosti: použít všudypřítomná a propagovaná MS Windows, nebo se
spolehnout na některou z implementací operačního systému UNIX, kterému dominuje
několik hlavních distribucí Linuxu.
Pokud se rozhodnete pro Windows, získáte prostředí, které používá 80 až 90
procent všech uživatelů Internetu a s tím také možnost sdílet s nimi
zkušenosti, všeobecně dostupnou komerční i solidární technickou podporu (včetně
asi nejširší škály podporovaných zařízení a periferií), možnost používat
nejširší paletu nejrůznějších aplikací a nástrojů a pro začátečníka velmi
příjemnou podporu Internetu, která je přímo vestavěná do systému a
uživatelského prostředí.
Za to zaplatíte jednak pořizovací cenu licence (oproti Linuxu či FreeBSD nejsou
zadarmo), a několika aspekty tvořícími rub mince, kterými jsou především: nižší
stabilita operačního prostředí (zejména pod Win 9x), kolize mezi aplikacemi a
jejich velmi problematická deinstalace.
7. ...ALE Linux je v síti doma!
Pokud naopak zvolíte UNIX v jakékoliv jeho variantě pro PC (předpokládejme, že
to s největší pravděpodobností bude Linux), pak si na jeho vlastnosti a
filosofii budete muset přeci jen déle zvykat, nemálo se o něm naučit a postupně
mu přicházet na chuť.
Za svoji snahu budete odměněni možností zdarma používat velmi stabilní systém,
jenž vás po stránce funkčnosti (je-li solidně nakonfigurovén) rozhodně nezklame
právě naopak mnohdy se možná podivíte, co všechno vaše "písíčko" zvládne. S
Internetem jako takovým nebudete mít potíže, protože TCP/IP se pod UNIXem
narodilo a tvoří základní stavební kámen jeho síťového prostředí. O něco slabší
to sice bude s konfigurací připojení přes telefon a škálou prohlížečů (chybí
dnes přece jen nejpropracovanější MSIE), ale o to lépe vaše PC zastane funkce,
jaké potřebujete od ladicího serveru a výkonné pracovní stanice.
Zkrátka, máte-li kamaráda, který je znalcem Linuxu a/nebo ambice být
počítačovým profesionálem (a k tomu ještě hlouběji do kapsy), je pro vás Linux
to pravé. Mezi zhruba pěticí u nás nejpopulárnějších distribucí (Caldera,
Debian, RedHat, Slackware, SuSE) si jistě vyberete tu pravou. Univerzální rada,
která z nich by to měla být, neexistuje. Snad jen: "Ta, která se vám bude
nejvíce zamlouvat a na kterou si zvyknete".
(Pozn. red.: Distribuci RedHat Linux 6 naleznete zadarmo na našem CD 8/99,
Corel Linux OS pak na CD 2/99.)
8. SOFTWARE JE ZADARMO
Ano, opravdu naprostá většina základních aplikací, jež umožňují plnohodnotné
využívání nejrozšířenějších služeb Internetu, je dnes k dispozici zdarma, a to
jak pod Windows, tak pochopitelně pod Linuxem.
V mnoha případech se jedná o naprosto špičkové programy, které vám budou plně
vyhovovat (zejména Internet Explorer a Outlook Express pod Windows). Pokud se
vám tedy bude někdo pokoušet za pár stovek prodat CD s programy pro Internet,
jež zaručeně potřebujete, berte to s rezervou. Jsou-li na něm pouze základní
aplikace, klidně si je za pár pětek stáhnete v noci po telefonu, a i kdyby se
jednalo o solidní výběr internetového sharewaru, stejně nebudou na CD
nejčerstvější verze a může posloužit spíše pro orientaci než jako zdroj
programů pro praktické využití.
P.S. Aby nedošlo k omylu samozřejmě existuje množství skvělého sharewaru i
čistě komerčních programů, zejména pokud budete vyžadovat speciální/
nadstandardní funkce/vybavení. V každém případě ale nemá cenu kupovat takové
základní věci, jako je prohlížeč (browser) nebo klient elektronické pošty.
9. Sdílet, sdílet a sdílet!
Mnoho laických uživatelů (dlužno dodat, že především z menších firem, a díky
nemalé zásluze méně seriózních poskytovatelů a jejich dealerů) dodnes chápe
modemové připojení do sítě jako záležitost jednoho jediného počítače. Tedy
podle vzorce: 1 připojený počítač = 1 účet u poskytovatele + 1 modem + 1
telefonní linka.
V praxi je však daleko výhodnější nainstalovat na pracovišti nebo i v bytě
nejlevnější lokální síť a sdílet přístup do Internetu přes modem hlavního
počítače. Při běžné práci dvou až pěti lidí se zátěž subjektivně příliš
neprojeví, protože jednotlivé požadavky zpravidla nepřicházejí najednou, ale v
různých časových odstupech (chvíli čtete a pak někam kliknete). Síťová karta
(stačí jakákoliv funkční ethernetová) je také zpravidla levnější než modem, a
hlavně pracuje víc lidí za jedny telefonní poplatky.
Po stránce softwarového řešení sdílení připojení je k dispozici buďto podpora
přímo vestavěná ve Windows 98 SE (Second Edition), nebo lze využít některé
speciální proxy-servery/routery, jejichž nabídka je velmi široká a z nichž
nejkvalitnější (např. český WinRoute) nekladou před uživatele ostatních
počítačů v síti takřka žádná omezení co se týče přístupu k méně rozšířeným
službám, jako je např. real-audio či ICQ.
10. PC nesmí "tuhnout!"
Pokud vám tohle připadá jako rada těch medvědů, co se "potkali u Kolína", tak
máte asi pravdu. Přesto si ji neodpustím. Kdykoliv totiž pracujete na
Internetu, neustále něco na pozadí stahujete, čekáte a mezitím klikáte na další
odkazy zkrátka neustále žonglujete se spoustou těžko zapamatovatelných adres a
stále vám chybí posledních pár kilo kýženého souboru (např. zajímavé utility či
obrázku).
Stane-li se, že vám při práci počítač zatuhne (a tudíž spojení spadne),
přijdete zpravidla nejen o spoustu času a náhodně nalezených odkazů, které se
vám již nepodaří znovu objevit, ale také o draze placenou hodinku předchozího
surfování, protože podle Murphyho zákonů pochopitelně nepůjde nedotažený soubor
napojit, pošta sice už bude u vás, ale ze serveru nebude smazaná (budete ji
muset stahovat znovu), atd.
Přitom mnoha "průšvihům" se lze předem vyhnout: pokud Windows, tak volte raději
stabilnější verzi NT/2000 i za cenu, že vám pod ní nepoběží vaše oblíbená hra.
Vyvarujte se příliš častého zkoušení nových aplikací tedy instalování a
odstraňování hromady softwarového balastu, který udělá v knihovnách DLL v
systémovém adresáři vašich Windows takovou paseku, že časem nebude fungovat ani
standardní spořič obrazovky. Pokud už chcete laborovat, vyhraďte si na to
starší PC, nebo alespoň zvláštní diskový oddíl a instalaci systému!
Zdálky se také vyhněte levným zařízením, která mají mnohé funkce nahrazené
pomocí softwaru a příliš zatěžují procesor vašeho počítače nemusel by totiž mít
vždy čas starat se o správnou komunikaci po síti! Mám na mysli nechvalně známé
"win-modemy" s redukovanou čipovou sadou, ale i jejich sestřenice pasivní ISDN
karty či třeba laserové tiskárny bez vlastního procesoru.

Byl pro vás článek přínosný?